Historicky se jako peníze používalo mnoho různých výrobků. V této souvislosti Ludwig von Mises zjistil, že postupem času by bylo nezbytné, aby méně obchodovatelná série výrobků používaných jako prostředky výměny. byla jeden po druhém odmítána, až nakonec zůstane pouze jedna komodita, která se univerzálně používá jako prostředek výměny. Slovem peníze.
Stejně jako v přírodě existuje velké množství dovedností a zdrojů, podobně existuje i rozmanitost v prodejnosti zboží. Některé výrobky jsou žádanější než ostatní, některé jsou deliteľnejšie na menší jednotky bez ztráty hodnoty, některé jsou trvanlivější, některé přenositelnější na velké vzdálenosti. Všechny tyto výhody zajišťují větší prodejnost. Je zřejmé, že v každé společnosti se jako médium pro výměnu postupně vybere najobchodovateľnejší zboží. Protože jsou jako média stále více preferovány, poptávka po nich se kvůli tomuto použití zvyšuje, a tak se stávají ještě více prodejními. Výsledkem je posilující spirála.
Větší prodejnost způsobuje širší využití, což způsobuje větší prodejnost atd. Nakonec se prostřednictvím probíhajícího procesu výběru lidé shodli na zlatě jako preferovaném prostředku výměny. Někteří tvrdí, že zlato už nemůže v moderním světě plnit roli peněz. Tvrdí se, že vzhledem k rostoucí poptávce po penězích v důsledku rostoucích ekonomik nabídka zlata neroste dostatečně rychle.
Základním problémem je, že nabídka zlata nesouvisí s množstvím vyrobených zboží a služeb. V důsledku tohoto nedostatku ceny klesají. Jednotlivci mají menší motivaci vyrábět nové zboží a služby. Ekonomický růst je utlumen. Tím, že se peníze stanou vzácnými, poškozují se ti, kteří je mají nejméně. V minulosti relativní nepružnost měnového systému přispěla k chronickému nedostatku růstu v mnoha méně rozvinutých zemích světa. Od 70. let minulého století máme jeden z nejflexibilnějších měnových systémů, jaký svět zná, a mnohé z těchto zemí vzkvétaly. S flexibilním monetárním systémem je možné vytvořit více peněz, které přispějí k většímu růstu. Pokud jde o tento způsob myšlení, volný trh tím, že neposkytne dostatek zlata, způsobí nedostatek peněžní zásoby. To zase představuje riziko destabilizace ekonomiky.
Proč nepotřebujeme centrální banku, která se zabývá změnami v poptávce po penězích
Podle tohoto způsobu uvažování si rostoucí ekonomika vyžaduje rostoucí množství peněz, protože hospodářský růst vyvolává vyšší poptávka po penězích, kterému je třeba vyhovět. Pokud to neuděláme, bude to mít pravděpodobně za následek pokles cen zboží a služeb, což zase pravděpodobně destabilizuje ekonomiku a povede k hospodářské recesi nebo, ještě hůře, k depresi.
Proto, aby se zabránilo různým ekonomickým šokům vyplývajícím z nerovnováhy mezi poptávkou a nabídkou peněz, platí, že centrální banka musí udržovat nabídku a poptávku po penězích v rovnováze. Kdykoliv dojde ke zvýšení poptávky po penězích, na udržení rovnovážného stavu se přizpůsobení poptávky centrální bankou považuje za nezbytný krok, který mě za cíl udržet hospodářství na cestě ekonomické a cenové stability.
Zajímavé je, že tímto způsobem myšlení dána míra růstu poptávky po penězích absorbuje zvýšení nabídky peněz o stejné procento. Pokud tedy poptávka po penězích stoupne o 5% a zvýší se i nabídka peněz o 5%, efektivní nárůst peněz bude 0%. Při tomto způsobu myšlení je nárůst nabídky peněz o 5% absorbován nárůstem poptávky po penězích o 5%. Z tohoto pohledu tedy ekonomika neutrpí.
Poptávka po zboží není poptávkou po konkrétním zboží jako takovém, ale poptávkou po službách, které toto zboží nabízí. Například poptávka jednotlivce po jídle vzniká, protože jídlo poskytuje potřebné prvky, které ho drží při životě. Poptávka po penězích vzniká i kvůli službám, které peníze poskytují. Lidé však namísto konzumace peněz požadují peníze, aby je vyměnili za zboží a služby.
Peníze samy o sobě nelze konzumovat a nelze je přímo používat jako výrobní statky ve výrobním procesu. Peníze samy o sobě jsou proto neproduktivní, jsou to mrtvé zásoby a nic nevyrábějí. Klíčovou úlohou peněz je jednoduše splnit úkol prostředku výměny. Plněním tohoto úkolu peníze jen usnadňují tok zboží a služeb mezi výrobci a spotřebiteli.
Pomocí peněz se různé zboží stávají obchodovateľnejšími. Lze je vyměnit za více zboží než v barterové ekonomice. Co to umožňuje, je skutečnost, že peníze jsou najobchodovateľnejšou komoditou. Zatímco v barterové ekonomice má řezník pravděpodobně problémy s výměnou masa za rajčata vegetariánského farmáře, v peněžní ekonomice by řezník mohl vyměnit maso za peníze a pak vyměnit peníze za zboží, které chce. V tomto případě za rajčata.
